Hlavní projekt AFoCR na rekonstrukci památníku Woodrowa Wilsona v Praze
Albín Polášek – autor původního památníku
Let´s trust in ourselves and have courage, and God wil help us to reach the goal.
¨
Mějme víru v sebe samé, buďme odvážní a Bůh nám pomůže dosáhnout cíle.
Albín Polášek
Albín Polášek se narodil 14. února 1879 jako sedmý syn tkalcovského faktora ve Frenštátě pod Rahoštěm. Od dětství rád kreslil a při pastvě vyřezával figurky. Svoji zálibu zúročil ve Vídni, kde se vyučil řezbářem. Po návratu do Frenštátu však nenašel práci, a proto se vydal se do Ameriky, kde v té době už žili dva jeho bratři.
A právě řezbářství mu nakonec ve Spojených státech otevřelo cestu k úspěchu. Zpočátku opravoval výzdobu v kostelech na americkém Středozápadě. Z ušetřených peněz začal v roce 1906 studovat na Pensylvánské akademii výtvarných umění ve Philadelphii. Pod vedením Charlese Graflyho studoval především klasické sochařské techniky, zároveň se však zlepšoval ve svém vlastním nevšedním stylu. Jako student vytvořil v roce 1907 sochu s autobiografickým motivem Muž tesající svůj osud a v roce 1906 sochu Nekonečný moment. Obě byly velmi kladně hodnoceny jak odborníky, tak veřejností. Během letních prázdnin si vydělával ve městě La Crosse v Hacknerově továrně na oltáře. Mimo jiné zde vytesal mramorového Archanděla nebo sochu Jana Husa v životní velikosti. V roce 1909 získal Albín Polášek americké občanství. O rok později se stal vítězem ceny Prix de Rome se svým dílem Víra, naděje a dobročinnost, jenž mu otevřela cestu k tříletému studiu na Americké akademii umění v Římě. Svůj pobyt triumfálně zakončil v roce 1913, když socha Rozsévač, kterou vytvořil na římských studiích, získala čestné uznání na Pařížského salonu.
Po návratu do Spojených států si otevřel vlastní ateliér. Jedním z prvních zákazníků měl být Louis Comfort Tiffany, vynálezce opalizujícího duhového skla, které dodnes nese jeho jméno. Tiffany však nebyl pro Poláška dobrým modelem, byl nervózní a vždy měl plnou hlavu svých projektů. Nakonec se tedy modelem pro Poláškovu sochu stala Tiffanyho dcera. Poláškův vliv na americké umění té doby byl oceněn, když byl pozván, aby se postavil do čela sochařského oddělení chicagského Institutu umění. Ve své funkci setrval skoro 30 let. V roce 1927 byl jmenován členem prestižní Národní akademie designu a vystoupal tak na pomyslný Olymp nejlepších amerických sochařů, umělců a architektů.
Byl považován za chicagského umělce, vždyť právě pro toto město vytvořil mnoho soch pro veřejná prostranství. I dnes mohou návštěvníci Chicagské botanické zahrady obdivovat sochu Rozsévač, která byla v době svého vzniku považována pro svou nahotu za kontroverzní. Obyvatelé Chicaga miluji dodnes sochu Duch hudby, která vznikla na počest zakladatele Chicagské symfonie Theodora Thomase v roce 1923. Ten, kdo zamíří na chicagský Český národní hřbitov, má možnost obdivovat se dalším Poláškovým sochám, a to Matce a Poutníkovi.
Po vzniku samostatného Československého státu navštěvoval Albín Polášek starou vlast, aby i zde zanechal stopu. Snad nejznámější sochou je zpodobnění slovanského boha slunce, úrody války a hojnosti Radegasta, která je umístěna na cestě z Pusteven na horu Radhošt´od roku 1931. V témže roce zde bylo díky příspěvkům čecho-amerických krajanů umístěno na samotný vrch Radhoště i sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Nejrozměrnějším dílem Poláškovým byla socha amerického prezidenta Woodrowa Wilsona odhalena v roce 1928 před Hlavním nádražím v Praze. Za svoji práci na soše WW byl vyznamenán řádem Bílého lva. Polášek byl také autorem první československé medaile s názvem Svoboda.
V Poláškově tvorbě se také odrážely jeho politické postoje. Žal na hrůzami 2. světové války zpodobnil v roce 1942 v díle Matka plačící nad světem, potlačené povstání v Maďarsku v roce 1956 jej inspirovalo k plastice Vítězství morálky.
V roce 1950 odešel Polášek do důchodu. Inspirován svou bývalou studentkou a dlouholetou životní družkou Ruth Sherwood, vybudoval dům na březích malebného jezera Osceola ve Winter Parku na Floridě. V prosinci téhož roku se svou múzou oženil, bohužel, Ruth o 18 měsíců později zemřela.
Čtyři měsíce po nastěhování do svého nového domova byl Polášek stižen mrtvicí. Ač se do konce života musel v důsledku paralyzace na levou stranu pohybovat většinou na pojízdném křesle, stále pracoval. Maloval, kreslil, modeloval do hlíny, vyřezával a s pomocí dokonce tesal do kamene. Vytvořil tak neuvěřitelných 18 nových děl intimnějšího charakteru.
V roce 1961 se 82 letý Polášek oženil podruhé. Spolu se svou manželkou Emily Muska Kubat založili v témže roce Nadaci Albína Poláška (Albin Polasek Foundation). Cílem Nadace je pomoci seznámit veřejnost s dílem tohoto výjimečného Čecha.
Albín Polášek zemřel 19. května 1965. Je pohřben na Palmovém hřbitově ve Winter Parku. Jeho hrob stráží socha 12. zastavení Kříže.
Jsem jako kus skály, který byl vylomen z Karpatských hor v srdci Československa. Později byl tento neopracovaný kámen převezen do Země svobody, do Spojených států amerických. Ten kus kamene jsem byl já sám. Díky možnostem, které mi tato země dala, začal jsem tesat svůj osud, tak abych se osvobodil z kamene, tak abych byl užitečný. Nikdo nezná moji hlubokou vděčnost za vše, co jsem získal. Takže jestli jsem byl jako imigrant schopen přispět k obohacení malé části amerického života, vím, že jsem to dlužil možnostem, které přede mnou tato země otevřela.
Albín Polášek
Odkaz: www.polasek.org
Fotografie laskavě poskytla Albin Polasek Foundation.
